NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kvinteto, pôsobiace vo fínskej metropole Helsinki, začalo svoje hudobné aktivity koncom 90. rokov ešte pod názvom SPEEDAPPLE, neskôr si však do vývesného štítu dalo slovo UNKIND. Má už na konte bohatú diskografiu, obsahujúcu predovšetkým vinyly a kompilácie, v neposlednom rade mu však u Relapse Records vyšli aj dva dlhohrajúce albumy. Prvý mal názov „Harhakuvat“, druhý, „Pelon Juuret“, je aktuálnou nahrávkou.
UNKIND sa tu v siedmich skladbách, ktoré precválajú i prehrmia počas pol hodiny, venujú veľmi zaujímavému a pôsobivému mixu crustu a hard coru, budujúcemu na temnej, znepokojujúcej atmosfére, nech už ide o dystopické vízie v textoch, odrevaných, odškriekaných, prípadne zaspievaných v rodnej reči, ako aj po stránke hudobnej a zvukovej.
Fíni sa totiž neobmedzujú len na klasický drvivý a útočný crust a HC, aký poznáme napríklad od DISFEAR, DRILLER KILLER, WOLFBRIGADE alebo TRAGEDY. Ich nárezy majú skôr temné než vyslovene agresívne vyznenie a UNKIND sa nenechávajú spútať výhradne rezkými a ešte rezkejšími tempami a klasickými žánrovými riffmi. Našli sa aj v hutných, zdrvujúcich, pocit zmaru a beznádeje navodzujúcich partoch a znepokojivých vyhrávkach, v ktorých sa blížia post-rockovým či post-metalovým náladám napr. takých CULT OF LUNA, prípadne sludge-coreových legiend NEUROSIS.
V niekoľkých momentoch som si spomenul aj na disharmonické, tak trochu psycho death/doomové hrnutie kalifornských MINDROT, a je veľmi zaujímavé, že UNKIND sa toto všetko podarilo namixovať na pomerne krátkom časovom rozsahu. Kvalitnú hudbu korunuje zvuk, v ktorom vyniknú všetky tie neveselé severské crustové harmónie a naliehavé, väčšinou drsné vokály. Je fakt, že predtým som o týchto Fínoch tuším ani nevedel, ale prekvapili príjemne.
V niekoľkých momentoch som si spomenul aj na disharmonické, tak trochu psycho death/doomové hrnutie kalifornských MINDROT, a je veľmi zaujímavé, že UNKIND sa toto všetko podarilo namixovať na pomerne krátkom časovom rozsahu.
8 / 10
Pelon Juuret (2013)
Harhakuvat (2011)
Yhteiskunnan Pikkuvikoja (2010)
Hangen Syliin (2007)
Ei Mitään (2005)
Verinen Illotulitus (7'') (2003)
Mieliemme Tuhkasta (2002)
UNKIND / SAWN OFF (split) (2001)
Plant The Seed (2000)
POLICE BASTARD / UNKIND (split) (1999)
Who's The Fucking Terrorist? (EP) (1999)
Unkind (1998)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.